"Jsem duhová víla..."

Tak takhle jsme s Ivčou dopadly po pár panácích Zelené... Ať žije Božkov!

Když se řekne Francie - aneb postřehy, které jen tak nepostřehnete...

Kulturní šok na vlastní kůži
Dneska se pozastavím u toho, o čem jsem slyšela už stokrát, ale co jsem si poprvé zažila na vlastní kůži - kulturní šok!

1. fáze - člověk přijede poprvé do cizí země, odlišné kultury, oči do široka otevřené, všichni vypadají tak exoticky, originálně oblečení, hrozně milí, architektura je úžasná, všechno je tak báječný a nový, a ta tramvaj, která vypadá jak delfín, wow!, čím odlišnější, tím větší zážitek... tuhle fázi jsem si zažila už při mých předešlých návštěvách Francie, takže tady jsem vlastně začala hned následující fáze...
   
2. fáze - z růžových brýlí se stanou normální, no, není to zase taková exotika, jak jsem si myslela, to oblečení vlastně ani není tak originální, všichni se oblékají stejně, s tou milostí jsem to taky trochu přehnala, kde je můj (najednou) tak oblíbený chleba, kde jsou hospůdky s pivem za dvacku, copak tady nemají něco jako IDOS?!... ale stejně je to tady fajn...
3. fáze - nejen že nemají IDOS, ale když už se dostanu na stránky dopravní společnosti, tak nefungujou!, a vůbec nejsou milí, umí tu být pěkně protivní a určitě mě nemají rádi, protože jsem cizinka, jídlo tu vůbec nemají dobré, nikdo tady nemaká a všichni mají dost času, pomaleji už by jim to asi nešlo!, nikdo neumí anglicky!... koukám, je to všechno jinak, než jsem čekala, doma máme všechno lepší
4. fáze - totální krize! nesnáším to tu! tupci omezený! nic jim tu nefunguje, nikdo mi tu nepomůže, to je strašná kultura, jaktože to ti okolo nevidí?!!!... co tady vůbec dělám?! chci domůůůůůů
   
5. fáze - no, tak už to tady prostě chodí, vlastně to není zas tak hrozný, je docela fajn, že se tu nikam nespěchá, to jídlo je vlstně mnohem zdravější než u nás a dokonce se dá jíst, protivní? to byl vlastně jen ten řidič autobusu - ne že by byl vyloženě protivný, jen mě asi neslyšel, proto mi neodpověděl na pozdrav, třeba ta prodavačka na mě dneska byla moc milá, náhodou anglicky tu umí líp, než jsem si myslela, každý student, kterého jsem o něco požádala, mi slušnou angličtinou odpověděl a ještě ochotně a s úsměvem... nakonec se mi tady vlastně docela líbí :-)
   

S čím jsem ve své předvídavosti nepočítala
aneb stinné stránky francouzské kultury

• s tím, že do vás budou lidi strkat ve snaze narvat se do autobusu jako první
• že první si sedají zásadně mladí; pokud neměli staříci dostatečně ostré lokty, mají smůlu (tedy pokud zrovna nevypadají, že to s nima každou chvílí sekne)
• že tu VŮBEC nebudou mít tmavý chleba, dokonce i celozrnné pečivo je tu těžko k dostání
• že když si jdu objednat pivo a poblíž stojí chlapi, nejen že mě nepustí, dokonce mě předběhnou a ještě mě lehce odstrčí (příp. do mě vrazí), aniž by se ohlédli nebo dokonce omluvili
• že navzdory vyspělosti země se tady v obchodech příliš nehraje na "customer focus". Pokud se na vás v obchodě prodavačka usměje, máte štěstí, jinak se většinou musí vypovídat se svou kolegyní, pak si vás teprve všimne, beze slova vám namarkuje zboží a často odcházíte bez poděkování a pozdravu.
• že jsou Francouzi byrokrati, jsem věděla. Ale že až tak?!!! Na každý prd potřebují vyplnit 5 formulářů - všechny ručně, vlastnoručně podepsat a nalepit fotku - elektronická komunikace je tu opravdu v plenkách. Po otevření účtu u francouzské banky (což mě mimochodem vyšlo na 2€ i s pojištěním pokoje) už mi poslali 6 - slovy šest dopisů, z toho jeden byla žádost o další dokument - rukou napsaná!
• že jim tady všechno neuvěřitelně dlouho trvá
• že s bodygardy a ochrankou se tu nedá absolutně diskutovat - čím více logických argumentů použijete, tím jsou agresivnější a tím víc chápete, proč se jim říká gorily, protože tomu napovídá jejich inteligence
  
• že jít opravdu zapařit tady znamená, jít do klubu po střechu narvaného lidma, otírat se o zpocená těla při pokusu o jakýkoliv pohyb podobný tanci nebo při cestě na záchod, kde chcete jen popadnout dech, ovšem na který se stojí půlhodinová fronta, utratit majlant za pár drinků a za taxi domů a pak si doma nadávat, že jste tam vůbec šli
• že za cenu 3 piv v hospodě si tady nakoupím jídlo na týden
• že tady nikoho nezajímá, že neumíte francouzsky aneb buď mi rozumíš francouzsky, nebo máš smůlu, já se s tebou anglicky bavit nebudu...
• že nakupovat tady v neděli je utopie - nemáš chleba? počkej do pondělí. V neděli se prostě nedělá!
  
• ...

Jiný úhel pohledu
Když jsem si vybírala předměty jako lidské zdroje a mezinárodní management (obojí ve Fj s fr. vyučující) a zvláště předmět French business context (očima američana, který tu žije už 20 let a mimochodem má za ženu češku), netušila jsem, jak dobrou volbu jsem udělala a jak mi to pomůže pochopit chování francouzů, a tedy dostat se ze 4. fáze :-) Tušila jsem, že za spoustou pro mě nepříjemných situací stálo něco, čemu jsem nemohla porozumět - protože jsem se na to nedokázala podívat z jiného úhlu. Zjistila jsem spoustu zajímavých věcí, se kterými bych se s vámi ráda podělila (aspoň si rozšíříte obzory ;-))...

• ve Francii je poměrně velká míra emancipace, s ženou se tu často jedná jako s chlapem
• prodej v neděli je tu státně regulovaný!! (jako mnoho dalších věcí) obchodníci by platili pokutu, kdyby otevřeli v neděli
• přirozená konkurence je tu celkově silně regulovaná státem - je těžké tu prorazit s novou firmou, stejně jako je nepravděpodobné přes noc zkrachovat (stát jim tu zkrátka vždycky stojí za zadkem) - proto tady neprobíhají cenové války (slevy musí být předem ohlášené a schválené státem - jsou tu jen 2 státem povolená období slev - po Vánocích a v červenci) => firmy se tedy nezatěžují službami zákazníkům (jako třeba úsměv), protože vědí, že všude je to v podstatě stejný
• Francouzi mají vyšší úctu k autoritám než Češi - když se tu něco řekne, tak to platí, velké diskuze neexistují - proto taky pořád stávkujou
• "business" je tu skoro sprosté slovo. Dokonce šéfové firem si radši říkají "fonctionnaire", tj. funkcionář, aby to aspoň trochu zavánělo správou a administrativou (kterou Francouzi zbožňujou - každý 10. člověk tu pracuje ve správě)
• možná byste si řekli, chudáci obchodníci, ale naopak - oni zásahy státu vítají a sami jsou proti volnému trhu!
  
• mají tu na všechno tisíc nařízení a postupů, jednoduše proto, že bez toho by byli úplně ztracení
• nikdo tu za nic nemá zodpovědnost, vždycky to má na starosti někdo jiný, takže je potřeba napsat žádost a oni ji předají (což se ovšem skutečně stane!, záleží kdy...)
• Francouzi jsou velice hrdý národ (což pramení už z historie) a těžko připouští, že je někdo v něčem lepší než oni - asi proto mají takovou alergii vůči Američanům a angličtině všeobecně
• peníze a zisk jsou zlo - obchod a soutěž znamená, že někdo vyhraje a někdo prohraje, což je proti jejich silnému smyslu pro rovnost. To už radši ať má ze všeho největší profit stát a ten už se o všechny postará (taky v tom cítíte stopy komunismu? mimochodem moýná jste nevěděli, že na myšlenky jejich oblíbence Jean Jacques Rousseau navázal K. Marx).
• zabrousím-li do vod EU, Francouzi se považují za matku i otce EU a tedy i její "vlastníky". Slovo proti EU je tu jako slovo proti samotné Francii. Každému velkému rozhodnutí většinou předchází domluva Francie a Německa, což je následně prosazeno (fr. jsou nejlepší diplomati!) a schváleno - obě velmoce tak mají EU v podstatě ve svých rukou a úspěšně jí manipulují. Běda jak je nařízení proti zájmům Francie - pak je špatné, nebo se prosadí výjimka nebo se jejich zavedení zdržuje do té doby, než jsou fr. firmy schopny se s tím vyrovnat.
• 73% Francouzů je proti globalizaci (viz demonstrace a ničení budov McDonalds), která pro ně znamená zánik jejich suverenity a vyblednutí jejich hvězdy jasné (už by se necítili jako STÁT mezi státy)